Pokud někoho milujeme a on miluje nás, nemůžeme kázat vodu a pít víno.
To znamená, že většinou nechceme zůstat jen u prázdných slov.
Toužíme získat nějaký důkaz naší lásky. Gesto, které potvrdí to, že se nemýlíme. Že to opravdu je vzájemná láska, respekt nebo úcta.
Co je pro tebe tím gestem?
Kytice našich oblíbených květin?
Letmý polibek na přivítanou, vášnivé obětí, poděkování?
Milá slova podpory, když je nám nejhůř?
Drobný či větší dárek?
Respektování našich chvilek samoty a špatné nálady?
Jako potřebujeme snad odměnu i motivaci na cestě k překonávání všech nástrah života
.
Určitě máš další a další nápady pro důkazy toho, jak moc je to
… s láskou.
Proč nám nestačí jen slova? Nebo prázdná gesta bez opravdového zájmu. Naplňuje nás snad nevšímavost toho druhého?
Představ si sebe nebo toho na opačné straně.
Jak by ti bylo, kdyby takovéto drobné i větší důkazy lásky neustále odkládal naneurčito.
Byla by sis jistá, jak vážně to myslí? Vracela bys mu pozornost na oplátku. Snad jen zpočátku, v dobré víře, že pokud to uvidí u tebe, tak se snad přidá a nabídne ti podobnou péči.
Myslím si ale, že tě to moc dlouho bavit nebude.
Jednostranné vztahy neplodí žádné zdravé ovoce a nepatří mezi ty naplněné.
A teď si ještě jednou představ vztah mezi tebou a někým, koho opravdu, ale opravdu hodně miluješ.
Se vším, co k němu patří. Vroucně. Se všemi slabými i silnými stránkami.
Cítíš k němu tak silnou náklonnost, že to prostě nejde popřít, ani potlačit.
Můžeš si být naprosto jistá, že o tuto lásku za žádných okolností nemůžeš přijít. Nikdy.
Toužíš po takovém vztahu?
Tak přesně tak tě miluje tvá vnitřní žena, tvé vyšší já, tvoje vlastní duše.
No a je načase odpovědět naprosto upřímně na několik otázek:
Miluješ i ty ji, nebo se jedná o jednostranný vztah?
Vnášíš do něho nějaké důkazy a gesta, jak moc to myslíš vážně?
Nebo to neustále odkládáš a předstíráš, že o tom vztahu nic nevíš?
Nevěříš v něj, necítíš ho?
A přesto existuje. Je ti tak blízko, jako žádný jiný.
To, že před ním zatím zavíráš oči nemění nic na tom, jak vážný a opravdový je.
A bude tady až do konce. Tvého konce. Nepromarni ho.
Věnuj mu péči, jakou si zaslouží. Nakonec jsi to Ty, kdo z toho všeho sklidí úrodu a prospěch.
Pokud si ho budeš všímat, vědomě s ním pracovat a hýčkat si ho, dostane se ti odměny v podobě sebelásky, radosti ze všedních dnů i maličkostí.
Získáš navíc laskavou náruč, do které se můžeš s důvěrou a pocitem bezpečí schoulit, až se zase přižene nějaká životní vichřice.
Nikdo ti ho již nevezme. A to už za to přece stojí.
Myslím, že už ti taky dochází, co všechno by se mohlo stát, pokud budeš dál svůj vnitřní svět ignorovat.
Myslím, že něco z toho ti je už teď důvěrně známé.
Podrážděnost, nervozita, neustálé napětí, chronické zdravotní neduhy, nespavost, vyčerpání, únava, nevyhovující vztahy, přecitlivělost, emoční nestálost, konflikty, nedorozumění, úzkost, panika, nenaplněnost, zrychlené životní tempo, zhoršující se zdraví a určitě by sis sama uměla doplnit tento výčet krutých následků naší nevšímavosti k potřebě doplnění našich adaptačních rezerv.
Je ale potřeba se rozhodnout a udělat alespoň některé kroky směrem ke změně.
Začít si sama sebe všímat.
Dovolit si být k sobě laskavější a navázat nekonečný rozhovor se svou vědomou ženou.
Naslouchat tomu, co chce ona a ne to, co po tobě žádá okolí, podmíněné výchovou a nekonečnými požadavky statusu novodobé superženy.
Není nutné hned činit radikální kroky ke změnám.
Stačí si všímat drobností, které ti opravdu udělají radost, tak nějak zevnitř.
Nemusíš jít hned vykoupit obchoďák, aby sis pořídila náplast na frustraci z práce, vztahu nebo vzhledu.
Najdi si jen malý okamžik klidu. Dáreček sama pro sebe. Naplň ho něčím, co jsi už dlouho nedělala. Něčím, co jsi zažila naposledy třeba v dětství.
Například si upleť věneček z kvítí, nauč se dětskou básničku, zaskákej si panáka, nebo si upleť copánky z vlasů.
Co na tom, jak budeš vypadat před okolím. Důležité je, aby ti to vykouzlilo úsměv na tváři.
A hlavně, aby tě to vytrhlo z toho šíleného kolotoče povinností a zaměřilo pozornost na úplně jiné věci než doposud.
Opravdu postačí chvilka. Nemusí to být rovnou celý den. To by tě odradilo hned na počátku tvého snažení.
Malé výzvy se plní mnohem snadněji než výstupy na osmitisícovku.
Ale pokud jich během dne posbíráš hned několik, uvidíš, jak se tvůj svět začne měnit pod rukama.
A pokud vytrváš a stane z těchto maličkostí tvůj zvyk a časem i životní styl, můžeš si být jistá, že další změny k lepšímu ve tvém životě nenechají na sebe dlouho čekat
Tak si udělej chvilku jen pro sebe, uvař si dobrou kávu nebo čaj, zavři oči a přenes se na chvilku do dětství….
PS: Miluj se!
Jana
Naší vášní je probouzet všechny ženy a dívky k vědomému životu a díky tomu pomáháme otvírat zapomenutá místa uvnitř nás v praktických a jednoduchých krocích pro každodenní využití.
Líbí se mi to.